Jestliže odpovídáte ANO, PROČ BY NE, pak je vaše odpověď správná. Blíží se slavný svátek sv. Valentýna, den všech zamilovaných. U této události si připomínáme, že je někdy nezbytné bourat určité mýty o životě dospělých s mentálním znevýhodněním. Třeba ten, že nemohou prožívat lásku.
Tak jak to doopravdy je? Tuto otázku často slýcháme - dospělí lidé s mentálním postižením nemohou uzavírat sňatky, prožívat lásku a naplňovat vztahy. My říkáme - to v žádném případě není pravda. Osoby s mentálním znevýhodněním prožívají lásku a ostatní vztahy stejným způsobem jako všichni ostatní, jen v určitých situacích potřebují asistenci.
Víme to i z naší každodenní zkušenosti. Nádherným příkladem naplněného a láskyplného vztahu je příběh manželů Vejdovských, kteří v létě 2023 obnovili svůj manželský slib. Společnost DUHA byla při tom a v realizaci jejich snu jim velice pomáhala. Oba protagonisté totiž již dlouhá léta využívají služeb Společnosti DUHA. V tomto láskyplném příběhu jim asistovala služba Podpora samostatného bydlení. Kompletní jejich příběh si můžete připomenout zde. Je důkazem toho, že když se chce, tak to jde. Tento manželský pár našel ve Společnosti DUHA podporu, pochopení, jednoduše řečeno lidi, kteří jejich lásce přáli a věřili v nich.
Vedoucí služby Chráněné bydlení i Podpory samostatného bydlení shodně potvrzují, že láska a vztahy se objevují průběžně napříč službami.
Markéta Pelzová, vedoucí Podpory samostatného bydlení dodává: „Je u nás jeden pár, který se zná již mnoho let, ale takzvaně do oka si padli před rokem na oslavě 30 let Společnosti DUHA. Každý využívá jinou službu.'
Kateřina Rozkopalová, která je vedoucí Chráněného bydlení, si naopak vzpomíná na pár, který byl v Centru denních služeb, když tam byla vedoucí.„Vždy plánovali společné bydlení. Měli se oba moc rádi a vzájemně na sebe spoléhali,' dodává Katka.
Na otázku, zda se za svoji profesní kariéru ve Společnosti DUHA setkala se zamilovanými páry a s nepochopením veřejnosti, se ptám i ředitelky Michaely Chromé.
„O lásce bychom mohli nalézt nespočet citátů, některé více či méně přibližující se nějaké pravdě, protože láska ve své podstatě má mnoho podob. Naši klienti lásku prožívají se stejnými nádhernými aspekty, které k ní patří, jako je zamilovanost, něžnosti, důvěrnosti, doteky i sex, ale stejně tak i těžkostmi, starostmi, obavami nebo nepřijetím ze strany blízkých. To může být u nás všech stejné. Někteří klienti našli svého životního partnera/partnerku buď přímo v DUZE, ale někteří mimo DUHU. Během mé práce v DUZE jsem se setkala s několika partnerskými dvojicemi. Někteří jsou spolu dodnes a některým vztah nevyšel. Když se nad tímto tématem zamyslím z pohledu zaměstnance, tak je vždy velmi citlivé nalézt tu správnou hranici, do čeho zasahovat, do čeho již ne, v čem klientovi vlastně pomáhat a jak přistupovat ke klientům partnerům. Vlastně je to pro nás příležitost k neustálé reflexi naší práce a přijímáním nových pohledů nebo diskusí nad dilematy naší práce. Pracovník musí uvažovat nad tím, aby se nestal zprostředkovatelem v jejich vztahu, aby zachovával určitý neutrální postoj, netvořil koalici s jedním z partnerů, ale zároveň aby byl pro klienta osobou, na kterou se může obrátit a která je ochotná jej vyslechnout. Což může být velmi obtížné, jelikož každý z nás máme nějaké zkušenosti, prožívání a postoje v partnerském soužití. Ale je to výzva,' uzavírá Michaela Chromá.
Přejeme tedy nejen 14. února všem zamilovaným štěstí v jejich společném životě, a když je třeba překonat na cestě k vysněnému vztahu překážky, ať vždy najdou podporu!
Zajímá vás, jaké jsou další mýty, se kterými se v naší práci potkáváme? Pak se podívejte na odkaz BOŘÍME MÝTY.
Mgr. Margita Losová
manažerka pro rozvoj organizace a PR, péče o dárce
Hledáte životního druha? Doporučuji zapomenout na rychlost. Pokud se chcete spojit s někým, kdo sdílí vaše životní hodnoty, je rozumné věnovat vzájemnému poznávání dostatek času. To ovšem nemusí ihned znamenat, že s ním začnete žít. Proč se vyplatí si počkat na hormon oxytocin a nepodléhat iluzi růžových brýlí?
První schůzku bychom mohli nazvat prvním krůčkem ke vztahu. Mnoho lidí však stále tápe, jak by taková schůzka měla vypadat, jak se chovat, co je vhodné a jaké chování naopak vhodné není. Nejprve bych doporučila ujasnit si v sobě, co vlastně od schůzky očekáváte. Jestliže vám jde o trvalý vztah, doporučuji sledovat své emoce a řídit se podle nich. Dokážete se s protějškem uvolnit, srdečně se smát, radovat a nemáte potřebu si na nic hrát? Nebo cítíte napětí, hodnocení, tlak a nervozitu?
Právě to, jak se cítíte ve společnosti druhého, by mělo být tím primárním „hodnotícím ukazatelem'. Doporučuji tedy věnovat méně pozornosti tomu, co je zřejmé (vzhled, společenské postavení apod.) a více vnímat hlubší hodnoty. Kvalitní vztah se totiž zpravidla nebuduje na základě toho, co vidíte, ale toho, co cítíte, a to je zásadní rozdíl.
Jak k první schůzce přistupovat? Důležité je si ji co nejvíce užít a nezatěžovat se přehnanými očekáváními. Buďte přirození, autentickí a upřímní a na nic netlačte, berte to tak, že to buď vyjde, nebo nevyjde. Pokud máte ze schůzky dobrý pocit a rádi byste se s protějškem sešli znovu, je to dobrý signál pro budoucí rozvoj. Že to naopak nefungovalo? Nevnímejte to jako tragédii, každé setkání je zkušeností a každé z nich vás posouvá blíž k tomu pravému člověku.
To, co se dnes odehrává ve společnosti, bychom mohli definovat jako rychlost a tlak. V současné době má spousta lidí tendenci vrhat se do partnerského svazku až příliš rychle. Nenechávají si čas na vzájemné poznávání. Následkem toho se může jednat o vztah, který není založen na opravdové lásce, ale na pomíjivé zamilovanosti a chtíči neboli sexuální přitažlivosti. Zpočátku jsou lidé zamilovaní a šťastní. Houpou se na vlnách euforie. Jenže tato zamilovanost zhruba po půl roce až 2 letech vyprchá. Začátky vztahů totiž významným způsobem ovlivňují hormony.
Ve chvíli, když se nám někdo líbí, začne se uvolňovat hormon fenylethylamin, o kterém se někdy také mluví jako o motýlcích v břiše, růžových brýlích nebo opilosti láskou. Hormon fenylethylamin, který se produkuje v limbickém systému mozku - části zodpovědné za emoce, totiž v člověku vyvolává podobné slastné účinky jako pervitin.
Je však nutno říci, že tento hormon nemá nic společného s láskou, ale souvisí se sexuální energií, chtíčem a sexuálním napětím, které můžeme pociťovat ke spoustě lidí. Příjemné pocity, které hormony vyvolávají a jejichž hladina se může ještě navýšit s příchodem intimity do vztahu, ovšem časem odezní.
Zhruba do dvou let se hormon fenylethylamin z těla odplaví a vy začnete svého protějška vidět reálně. Všimnete si jeho chyb, začnete si vzájemně vadit, nemůžete se shodnout a ve vztahu se začnou objevovat hádky, které mohou vést až k ukončení vztahu.
Proč vztahy založené pouze na tom, že se jeden druhému líbí, často končí tak brzy? Protože vedle sebe máte někoho, kdo k vám nepasuje. V celé té uspěchanosti jste ho totiž nestihli pořádně poznat. Představte si puzzle. Jednotlivé dílky musíte otáčet, pečlivě si je prohlédnout a zkoušet, zda pasují k dalšímu dílku. Puzzle nesložíte se zavázanýma očima.
Proč lidé tak snadno podlehnou tomu, co vidí v růžových brýlích?
Hormonu fenylethylaminu snáze podléhají osoby, které jsou:
Tento hormon se u nich spouští velice často a téměř s kýmkoliv. Navíc se postupem času může spouštět směrem k více lidem. Z toho je tedy jasné, že se nejedná o pravou lásku, ale skutečně o opojení hormony.
Citové nenasycení se nejčastěji objevuje u těch, kteří v dětství strádali. V dnešní uspěchané době se na žebříček hodnot často staví ego. Když jsou rodiče zaneprázdnění, na děti jim nezbývá čas a ty většinu času tráví s mobilem nebo tabletem v ruce, chybí jim pak kontakt a blízkost. Tyto děti pak mohou v dospělosti navazovat ukvapené vztahy. Často se podřizují i tomu, co jim nevyhovuje, protože očekávají, že jim partner jejich citovou vyprahlost doplní (dosytí). Jakmile však ze vztahu vyprchá zamilovanost, zjišťují, že jim partner vlastně nevyhovuje.
Druhou skupinou jsou pak děti, kterým se rodiče věnují až příliš. Dávají je na různé kroužky, chtějí, aby byly vzdělané a aby vynikaly. Někdy mají ambice, aby jejich dítě bylo zkrátka nejlepší. Je jejich chloubou.
I v tomto případě však mezi dětmi a rodiči může chybět blízkost, tradice a vřelost. Namísto nich se vyzdvihuje a posiluje egoismus a pýcha. Děti pak strádají, protože tyto rodinné hodnoty nepoznaly.
Jak se rodí láska? Aby se zrodila pravá láska, musíte druhého dobře poznat. A to vyžaduje čas, během kterého se buduje důvěra. Celá „akce' trvá několik měsíců, někdy dokonce i roků.
Jestliže je vám dotyčný blízký a sympatický i po tom, co vyprchal hormon zamilovanosti, jste na dobré cestě. Po hormonu zamilovanosti totiž na řadu přichází jiná látka. Říká se jí oxytocin. Pomáhá mezi partnery vytvářet hlubší pouto. Jde o hormon důvěry a lásky.
Vybudování zdravého svazku stojí na partnerství. Jak nalézt „toho pravého'?
TIP: Přečtěte si článek Nemůžu najít partnera - co s tím?
Aby se vám podařilo nalézt protějšek, o který se můžete opřít, musíte být nezávislí na okolí, umět se opřít sami o sebe a může být také prospěšné umět se zdravě vymezit. Nemusíte se lidem přizpůsobovat jen proto, že někoho potřebujete. Měli byste mít zdravou sebedůvěru a umět říct ne.
Pokud víte, co máte a nemáte rádi, a pokud víte, co od života chcete, můžete začít hledat člověka, který bude mít podobné životní hodnoty jako vy. Cítíte, že potřebujete pomoc s poznáváním sebe sama? Svěřte se terapeutovi, který se stane vaším průvodcem na cestě za sebou samým.
Potkala jsem ho na online seznamce, přesněji na profilu, který ho představoval jako vášnivého cestovatele a milovníka dobrého jídla. Já, věčná romantička, okamžitě propadla jeho kouzlu. Náš první chat se protáhl do pozdních nočních hodin, a ačkoliv jsme byli stovky kilometrů od sebe, cítila jsem, že se děje něco výjimečného.
Postupně se z virtuálních zpráv staly telefonáty, a poté i videohovory. Trávili jsme spolu hodiny, sdíleli sny, radosti i obavy. Zjišťovali jsme, jak moc máme společného - lásku k literatuře, horám a především pocit, že jsme našli spřízněnou duši. Po měsíci online flirtování přišlo první setkání. Nervozita ustoupila neskutečné radosti, když jsme se objali na nádraží v Olomouci.
Ten víkend byl jako z pohádky. Procházky historickými uličkami, toulky přírodou a nekonečné povídání. Došlo mi to v okamžiku, kdy mi dal svou oblíbenou knihu s osobním věnováním. Cítila jsem, že je to ono, že jsem našla muže, s nímž chci sdílet svůj život. Po roce plném dobrodružství, smíchu a nekonečné lásky mi poklekl na vrcholu Sněžky a požádal mě o ruku. A já, se slzami v očích, řekla ano.