Sblížili se naprosto nečekaně, když to ani jeden z nich nepředpokládal.
Zuzka neúmyslně zavinila pád mého dronu na srazu a okamžitě jsme si padli do oka.
Během prvního roku se stali nejlepšími přáteli a zjistili jsme, že toho máme překvapivě mnoho společného a bezvadně si rozumíme.
Čím více jsme se seznamovali, tím více jsme zjišťovali, že jeden bez druhého nemůžeme existovat.
Náš vztah započal v době Covidu, zpočátku to bylo spíše na dálku. Museli jsme za sebou cestovat přes několik krajů. Po chvilce nám došlo, že nemůžeme být bez sebe ani den.
Zrekonstruovali jsme si byt a začali společně bydlet. Dohromady jsme cestovali a poznávali svět.
Věděl jsem, že Zuzku chci požádat o ruku, ale plán byl až na září. Z ničeho nic, necelý týden před odletem, jsme se dozvěděli, že jako náhradníci poletíme na Madeiru. Pro mě to byla jasná volba, ale kde tak rychle sehnat prsten? Byl červenec, a zrovna svátky, takže vše zavřené, nebo na dovolené.
V pátek se mi podařilo si v Brilas sjednat schůzku a vybrat prsten, ale nebylo jisté, zda by ho kurýr stihl včas doručit.
Nakonec byl shodou okolností kamarád poblíž Zlína na dovolené, takže počkal, než prsten připravili a přivezl mi ho v neděli večer.
Ještě ten den jsem na rychlo šel žádat rodiče Zuzky o ruku jejich dcery. Vše vyšlo a na vrcholku Madeiry řekla "Ano".
Než jsme se vůbec zasnoubili, zjistili jsme že sen nás obou je svatba na bílé pláži (což bylo nečekané). Sen jsme změnili ve skutečnost a řekli si své "I do" na bílé pláži na Mauriciu.
Svatba je pro nás nádherný moment v životě, ale vlastně jsme tak žili už i před ní. Jsme dokonalá dvojice, ve většině věcí si dokonale rozumíme a v těch dalších se doplňujeme.
Svatba nám tak změnila spíše jen příjmení a ozdobu na ruce. Naše dobrodružství pokračují dál a jedním z nich by mohla být třeba naše malá kopie.
: William Shakespeare
"Ze stejné látky jsme, z níž spřádají se sny a život je jen ostrůvek, co ze všech stran je obklopený spánkem."
William Shakespeare: Bouře
Rozechvělá mysl bezprostředně před smrtí. Bouře. Touha po odplatě smíšená s touhou po smíření. Prospero, mág a právoplatný vévoda milánský, žije již dlouhé roky v exilu na ostrově. Na sklonku života bilancuje, skládá účty. Stejně jako Shakespeare. Poslední velkou hrou se autor loučí s divadlem. Objemá všechna klíčová témata, kterým se kdy věnoval. Zápas o moc, zradu, nenávist, vztah otce a dcery, lásku i odpuštění. Lidský svět se v Bouři střetává s nadpřirozenými silami. Tvořivými i ničivými, jejichž vzájemné působení přece jen vede k harmonizaci. Čistá láska mladých milenců nahrazuje stará nepřátelství. Muselo uplynout mnoho let, aby to bylo možné. Zrada bolí. A hořkne. Odpustit není jednoduché. Ale Prospero to dokáže. Odpouští a tím se vysvobozuje.
Partner inscenace Bouře
Soubor: Činohra
překlad: Martin Hilský
úprava a režie: Viktorie Čermáková
dramaturgie: Jana Kudláčková, Kateřina Popiolková
scénografie a kostýmy: Pavlína Chroňáková
asistentka scénografky: Alexandra Chernomashynsteva, Lucie Pangrácová
hudební spolupráce: Jiří Šlupka Svěrák
pohybová spolupráce: Karolína Gilová
hlasová spolupráce: Regina Szymiková
produkce: Kateřina Pazderová, Barbora Kollárová, František Solař
Jiří Šlupka Svěrák jako Jiří Šlupka Svěrák
Bylo to jednoho krásného jarního dne v pražské kavárně, když se jejich cesty zkřížily. Eva, usměvavá studentka, a David, talentovaný grafik, se náhodně srazili u kávovaru. Pád šálků byl jen začátek jejich dobrodružství. Okamžitě mezi nimi přeskočila jiskra. David ji pozval na rande, a tak začali objevovat krásy Prahy společně. Procházky Karlovým mostem, romantické večeře v Malé Straně, a polibky pod Petřínskou rozhlednou - to všechno tvořilo jejich milostný příběh.
Postupem času jejich láska rostla. Strávili spolu každou volnou chvíli, sdíleli své sny a obavy. David, inspirován Evinou radostí ze života, začal malovat obrazy, které vyjadřovaly jejich společné pocity. Eva, nadšená z Davidova talentu, ho podporovala a povzbuzovala. Jejich vztah byl plný smíchu, porozumění a hluboké důvěry. Vznikla silná a pevná vazba, kterou dokázalo jen máloco narušit.
Vrcholem jejich lásky bylo, když David v romantickém parku Stromovka požádal Evu o ruku. S prstenem v ruce a slzami v očích se ho zeptala, jestli si ho může vzít. Po svatbě se rozhodli, že společně navždy zůstanou v Praze, kterou si zamilovali. V jejich bytě na Žižkově se od té doby ozývá smích a láska, a jejich příběh se stal inspirací pro všechny, kdo hledají opravdovou lásku v srdci hlavního města.