Klíčovou roli v celém procesu zastává propracovaný výpočetní systém, jehož autorem je Jakub Mertl, jeden ze zakladatelů zmíněné internetové platformy.
Algoritmus byl navržen s ohledem na specifické překážky, s nimiž se lidé s postižením nejčastěji potýkají při navazování nových vztahů a hledání partnera.
Jeho manželka Kristýna tento inovativní online servis pro seznámení prezentovala v rámci konference INSPO online, která se konala 12. října 2020, slovy: „V současné době je úspěšné seznámení velmi náročné.
Pro jednotlivce, kteří se potýkají s nějakým hendikepem, se celá situace může jevit jako ještě složitější.'
K myšlence vytvoření speciální seznamky nás přivedl Michal Sněhota, stávající ředitel projektu, jenž sám prodělal mozkovou obrnu a pohybuje se s podporou francouzských holí v lepším případě.
Navzdory tomu, že se jedná o muže bystrého, vstřícného, vzdělaného a plně soběstačného, jsme si uvědomili, že pro něj se navazování romantických známostí stalo téměř neřešitelným problémem.
Byl totiž systematicky odmítán jen kvůli tomu, že s ním nikdo nechtěl jít ani na první rande.'
Manželé Mertlovi, kteří předtím provozovali tradiční online randící platformu, si na základě této zkušenosti řekli, že se plně zapojí do procesu sbližování lidí, pro které je nalezení spřízněné duše poněkud komplikovanější.
Jakub, který dokončil nejen Vysokou školu ekonomickou, ale absolvoval také doktorské studium na Matematicko - fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, vyvinul unikátní seznamovací algoritmus.
Tento systém na základě osmi úrovní - ať už se jedná o vaše vnitřní nastavení hodnot, očekávání od života, představy o rodinném soužití, ale i oblíbené koníčky - dává dohromady dvojice, které se k sobě do určité míry skutečně harmonicky hodí.
Příkladem se ukazuje, že jedinci s psychickým hendikepem dávají přednost partnerům, kteří mají podobnou životní zkušenost s duševním zdravím.
Naopak lidé s fyzickým omezením obvykle preferují zdravé protějšky bez tělesného postižení.
Stejně tak nevidomá osoba často vyhledává partnera, který nemá zrakový hendikep.
Webový portál zaměstnává vztahové kouče a administrátory, kteří klientům poskytují asistenci při vyplňování jejich osobního profilu, nahrávání vhodné profilové fotografie a další vzájemnou komunikaci s protějškem již uživatel zvládá zcela samostatně díky promyšlenému technickému nastavení.
Účast na této seznamovací platformě je poskytována zcela bez poplatků.
Autor textu: Jaroslav Winter
Projektové číslo: CZ.03.2.60/0.0/0.0/16_064/0006431
Někdy se ženám může přihodit, že se vedle energických mladých dvacítek cítí jako matky na rodičovské dovolené, nezajímavé a působí dojmem nudných šedých myší.
Navíc, když se vám taková mladá dívka pochlubí s obsáhlým výčtem svých obdivovatelů a nápadníků, některé z nich vám možná dokonce ukáže i na fotografiích, což vy sama běžně děláte až po druhé skleničce vína s nejlepšími kamarádkami.
Rovněž vám může prozradit, kde všude procestovala svět, koho ze slavných osobností zná osobně a nakonec vyfotí talíř s mastnými zbytky jídla, aby ho odeslala kamarádce.
Proč? No přece na Snapchat, to vám není známo?
V tu chvíli se vám možná vybaví legendární epizoda ze seriálu Sex ve městě s názvem "Dívky po dvacítce versus zralé ženy po třicítce", kde si postava Samanthy stěžuje na svoji poněkud drzou asistentku.
Samantha:"Tyto mladé dámy po dvacítce jsou tak nevděčné, mají pocit, že jim patří celý svět."
Miranda:"Je to proto, že realita potvrzuje jejich iluze."
O tom, že se společnost čím dál více kloní k uspokojování potřeb mladé generace, se hovoří již dlouhou dobu.
A je pravdou, že každá nová generace dvacátníků má k dispozici podstatně více příležitostí, jak si naplňovat a realizovat své sny.
Všechny tyto aspekty nyní navíc značně zjednodušuje přítomnost internetu.
Máme sice sklon dívat se na tyto úvahy s úsměvem a předstírat, že se nás to nijak netýká, ale buďme upřímné?
Všední svět dívek kolem dvaceti let je skutečně fascinující.
Alespoň ten virtuální prostor, plný fotografií zdvihnutých triček odhalujících perfektně vyrýsované břišní svaly, s pastelově nalakovanými nehty a bezchybně dlouhými vlasy.
Postupem času možná dospějete k závěru, že existuje několik cenných lekcí, které bychom se mohly od odvážných dvacítek naučit.
Že je umění vaření velmi atraktivní, je známo již od počátků hvězdné kariéry šéfkuchaře Jamieho Olivera.
Jenže zatímco kuchyně a domácnost zralejších dam se donedávna obešla i bez zcela zásadních ingrediencí, jako je například mrkev nebo cibule, dnešní mladé ženy si připravují snídaně z organických ovesných kaší, mixují smoothies ze všech představitelných druhů ovoce i zeleniny, na celozrnné pečivo pokládají tenké plátky avokáda a do salátů rády přidávají exotickou quinou.
Většina kulinářských výtvorů, které jsou k vidění na síti Instagram, představuje velmi kreativní umělecká díla, jež by si zajisté zasloužila nejen ochutnání, ale i pravidelné zařazení do všech jídelníčků.
Člověk přitom vůbec nemusí být druhý Jamie O., aby dokázal vytvořit něco skutečně úžasného.
Někdy bohatě postačí, když na běžnou housku se šunkou položíte pár svěžích lístků rukoly a hned získáte vskutku delikátní sendvič, a s ním i mnohem příjemnější průběh dne.
Osobní propagace neboli „selfpromo' je bezesporu důležitou dovedností.
Žijeme totiž v éře, kdy lidé chtějí získat co nejvíce informací o druhých v co nejkratším časovém horizontu.
To mladší generace již dokonale pochopila, neboť do svých e-mailových podpisů automaticky vkládá digitální vizitky s odkazy na své profily na všech myslitelných i nemyslitelných sociálních sítích.
Mají takoví jedinci přehnané sebevědomí, nebo se zkrátka jen drží aktuálního trendu a jdou s dobou?
Možná obojí dohromady, každopádně vás to může přivést k úvaze, že občas vůbec neuškodí pochlubit se i detaily, které vám mohou připadat naprosto banální, jelikož na jiné osoby mohou působit ohromně profesionálně a nesmírně zajímavě.
Anebo se bavme o červeném laku na nehtech, o vlnitých účesech, o elegantních šatech; zkrátka o věcech, o kterých se mylně domníváme, že si zaslouží nějakou speciální událost, která pak zpravidla nikdy nenastane, anebo nastane a vy si pak lakujete nehty ve spěchu a už při obouvání bot máte manikúru zničenou.
Když se dnes podíváte na vizuální sociální síť Instagram, projíždíte oblíbené módní blogy anebo se rozhlížíte po nějaké stylové kavárně, může se vám zdát, že dvacetileté studentky plně ovládly vše, co léta obdivujete u šarmantních Francouzek.
A to konkrétně umění nosit výraznou červenou rtěnku, aniž byste přitom působila vulgárně; umění navlnit si vlasy jen tak, i když se nechystáte do divadla; umění obléknout si masivní náhrdelník, i když jen vyrážíte do práce.
A dost možná také umění naplno žít a radovat se i z těch nejmenších detailů každodenního života.
Jestliže jste vyrůstaly v devadesátých letech minulého století, kdy dominovaly velké rockové kapely, populární filmy o drogách a ženy obdivovaly modelku Kate Moss, může vám připadat zvláštní, když se devětadvacetileté dívky zeptáte, kam se chystá v pátek večer, a ona vám s udivenýma očima odpoví, že nikam, že hodlá zůstat doma, pozvat pár přátel a připravit si sushi.
Divoké večírky s alkoholickým drinkem v jedné ruce a s cigaretou v druhé, jako za starých dobrých časů, jí zkrátka nic neříkají, ba co víc, s pohrdáním si možná i odfrkne.
Ale až se ráno probudíte s nepříjemnou kocovinou a budete zvažovat, kolik cigaret jste předchozí noc vykouřila, možná dospějete k závěru, že byste se přece jen měla bavit o něco decentněji a umírněněji.
Nyní se samozřejmě mluví o onom vypracovaném „pekáči buchet' na břiše.
Možná si vzpomenete, že se u vás dříve střídala různá období, kdy jste cvičily... buď jen jednou, nebo vůbec.
Vícekrát jste se zkrátka nedokázaly přinutit k pravidelné aktivitě.
Jenže pak následovalo těhotenství, nárůst hmotnosti o 20 kilogramů, po porodu neustálá únava z nedostatku spánku, zcela převrácený denní režim a pomalé procházky s kočárkem namísto svižné chůze po městě, kterou jste si dříve udržovaly skvělou kondici.
Takže je dost možné, že vám stále zbývá 5 kilogramů nadváhy, a stále nemůžete nalézt tu správnou motivaci, abyste s nimi konečně zatočila.
Mladičká a talentovaná zpěvačka Taylor Swift kdysi prozradila, že necvičí za účelem zhubnutí, ale proto, aby zvládala fyzicky náročné hudební show na pódiu.
Navštěvuje posilovnu denně, a to i přesto, že má postavu štíhlou jako baletka.
A tím vlastně uhodila hřebíček na hlavičku věci.
Současná generace mladých dívek, která zaplavuje Instagram svými selfie z posilovny, totiž necvičí primárně kvůli shození pár kilogramů, nýbrž zkrátka proto, aby si udržovaly vynikající kondici, byly silné, zdravé a spokojené samy se sebou.
Což je zajisté mnohem lepší přístup než jen pasivně vyčkávat, co s tělem udělá první těhotenství.
Nechtěnou součástí postupujícího věku je, že do jisté míry rezignujete na aktuální módní trendy.
Samozřejmě to považujete za jasný znak dospělosti, neboť jste konečně objevily samy sebe a svůj osobitý, nadčasový styl oblékání.
Jenže někdy to v praktickém životě vypadá tak, že každý den vyrazíte z domova v džínách a vlněném svetru.
Styl? Spíše jen obtížně, jde spíše o dlouhodobě přetrvávající módní krizi.
Proto jsou vždy obdivovány o několik let mladší dívky, které dokážou s grácií nosit vše, co je právě „in', jako jsou široké kalhoty, krátké topy, lehce průsvitné halenky, barevné podprsenky, sukně, legíny imitující kůži či boty s robustními platformami.
To všechno vás v poslední době možná míjí a směřuje do vašeho osobního módního důchodu.
Škoda, není to na to trochu brzy?
Možná jste si vždy myslely, že ve své profesní kariéře budete postupovat přesně tak, jak jste to viděly u svých služebně starších kolegyň.
Tedy několik let praxe, poté povýšení na vyšší pozici, a pokud vše půjde podle plánu, tak možná v budoucnu i nějaký ten manažerský post.
Dnes by vás možná mladší dívky ohromily tím, jak jsou schopné probojovat se z pozice stylistky rovnou na místo šéfredaktorky prestižního módního časopisu, a to ani ne ve věku 39 let.
Jak to dokázaly? "Prostě jsem byla drzá a šla jsem si za svým.", vám nejspíš odpoví.
Ve skutečnosti však sebrala veškerou odvahu zvednout telefon, dát o sobě vědět, dokonale se připravit na pracovní pohovor, v šibeničním termínu vypilovat znalost angličtiny a ve finále všechny přesvědčit, že právě ona je ta nejvhodnější kandidátka, což se jí nakonec i podařilo.
Je to jasný příklad drzosti a naprosté nebojácnosti, kterou v současnosti disponují mladé ženy kolem dvaceti let, ale která se skvěle vyplácí i v pozdějším věku.
A je přitom zcela irelevantní, že ji člověk třeba jen předstírá.
A kterým dámám nebo ženám dáte nakonec přednost vy, pánové muži?
Na online seznamkách naleznete jak mladé, šarmantní "šťabajzny", tak i ty zralejší, životem zkušenější ženy; volba je zcela na vás.
[ivi]
Byla to obyčejná středa odpoledne v rušném pražském metru, linka A. Martin, programátor na volné noze, si četl knihu o umělé inteligenci, když si všiml dívky sedící naproti. Měla na sobě elegantní kabát a v očích hloubku, která ho okamžitě zaujala. Nebyl typ, co by oslovoval cizí lidi, ale její klidná aura ho přiměla na chvíli zapomenout na běžné obavy. Vystoupila na Můstku, stejně jako on, a on si uvědomil, že má jen pár vteřin. „Promiňte,' vypravil ze sebe rozpačitě, „jen jsem si všiml, že čtete stejného autora jako já.' Ukázal na knihu v její ruce. Byla to povídková sbírka Harukiho Murakamiho. Dívka se usmála, a v ten moment se Martinovi rozzářil celý den. Jmenovala se Lucie a byla učitelka češtiny na gymnáziu. Slovo dalo slovo, a už si vyměňovali kontakty, aniž by tušili, že se právě začala psát jejich vlastní pohádka.
Jejich první rande proběhlo v malé útulné kavárně na Malé Straně, kde si povídali celé hodiny o knihách, cestování a snech. Lucie byla fascinována Martinovou technickou bystrostí, zatímco on obdivoval její lásku k literatuře a schopnost vidět krásu v maličkostech. Každá další schůzka prohlubovala jejich vzájemné pochopení a náklonnost. Společné víkendy trávili objevováním zapadlých uliček Prahy, výlety do Českého ráje a večery plné hlubokých rozhovorů pod hvězdnou oblohou. Bylo to, jako by se znali odjakživa; každý z nich doplňoval druhého způsobem, který jim oběma přinášel nečekanou radost a pocit úplnosti.
Moment, kdy si Martin uvědomil, že Lucii miluje, přišel během jednoho deštivého odpoledne. Byli v Lucčině malém bytě, ona vařila večeři a s úsměvem mu vyprávěla o svých žácích. Martin ji jen pozoroval, jak se pohybuje, s jakou vášní mluví o své práci, a v tu chvíli si uvědomil, že nechce, aby tato chvíle někdy skončila. Její smích, její gesta, způsob, jakým si uhlazovala vlasy - všechno to se mu vrylo hluboko do srdce. „Miluji tě, Lucie,' řekl bez přemýšlení. Přestala míchat jídlo a otočila se k němu s překvapenýma, ale zároveň šťastnýma očima. Bez jediného slova k němu přistoupila a políbila ho. V tom polibku bylo všechno, co cítili, všechno, co ještě neřekli nahlas.
Od toho dne se jejich vztah ještě více prohloubil. Společně se učili, rostli a překonávali drobné překážky, které život přinášel. Martin pomáhal Lucii s technickými výzvami v práci, Lucie mu na oplátku otevírala svět poezie a umění. Jejich domov se stal místem plným smíchu, lásky a vzájemné podpory. Před několika měsíci se Martin Lucie zeptal, zda by si ho vzala, a ona s radostí souhlasila. Dnes plánují svatbu na příští léto, a ačkoli cesta k ní nebyla vždy jednoduchá, vědí, že každý krok se vyplatil. Jejich příběh je připomínkou toho, že láska si dokáže najít cestu i v té nejrušnější chvíli a na tom nejnepravděpodobnějším místě.