Jan byl vždy spíše introvert. Ve svých třiceti letech se nikdy příliš nezaměřoval na online seznamky, dával přednost náhodným setkáním v reálném životě. Jenže práce a koníčky ho držely v úzkém kruhu, a tak se jednou, pod vlivem kamarádova naléhání, rozhodl zkusit štěstí na jedné z online platforem. Procházel profily s lehkou skepsí, dokud nenarazil na fotografii Terezy. Její úsměv, plný upřímnosti a jiskry, ho okamžitě zaujal. Její profil naznačoval lásku k horám a starým knihám - něco, co Janovi bylo velmi blízké. Rozhodl se jí napsat.
Tereza, na druhé straně, byla na seznamkách už delší dobu, ale spíše s pocitem marnosti. Zprávy typu "Ahoj, jak se máš?" ji unavovaly. Když jí přišla zpráva od Jana, která začínala originálním dotazem na její oblíbenou horu v Krkonoších, byla příjemně překvapena. Následovala týdny dlouhá výměna zpráv, plná hlubokých myšlenek, vtipkování a sdílení osobních zážitků. Objevili mnoho společných zájmů, od vášně pro turistiku až po lásku k české kuchyni. Konverzace nikdy nevázla, vždy se našlo téma k probrání.
První osobní setkání proběhlo v malé útulné kavárně na Malé Straně. Jan byl nervózní, ale jakmile Terezu uviděl, veškerá nervozita se rozplynula. Byla přesně taková, jako na fotkách - sálala z ní pozitivní energie a klid. Čtyři hodiny utekly jako voda. Povídali si o všem možném, smáli se a cítili, že mezi nimi vzniká něco mimořádného. Na konci večera si Jan uvědomil, že už dlouho se necítil tak propojený s někým. Bylo to jiné než cokoliv, co dosud zažil.
Od té doby se jejich životy začaly proplétat. Společné výlety do hor, víkendové vaření, návštěvy divadel. Každý den s Terezou byl pro Jana novým dobrodružstvím. Po roce a půl společného života, při východu slunce na Sněžce, Jan poklekl a požádal ji o ruku. Tereza s očima plnýma štěstí souhlasila. Jejich příběh je důkazem toho, že i ti nejméně očekávaní lidé se mohou potkat online a najít tak skutečnou, hlubokou lásku, která změní celý jejich svět.